Chlaďák vrčel do půl 7. do rána. Pak se odjebal a mě se povedlo i chvíli spát. Nicméně po 8. začal být na parkálu čilý pohyb a pokračovat tak nějak už moc nešlo. No nic, tak jedeme dále. Brenner byl už kousek, juniorovi jsem slíbil nádraží, takže sjíždíme, parkujeme u obchoďáku a valíme na peróny. Po řádném prozkoumání přítomných vagónů Sdggmrss, na které by mě skutečně zajímala nakládka celých návěsů, to balíme a pokračujeme důle Österreichem. Někde v polovině kopce stavíme na odpočívadle za účelem kontroly + odpočinku techniky a krmení posádky. Dále pokračujeme zcela nezáživně, spíše naopak únavnými hnusnými kolonami přes Innsbruck, Telfs a Reutte na A7 směrem na Ulm. Jen mezi Innsbruckem a Dojčlandem zmaříme přes 4 hodiny života. Je to teda včetně tankování nafty za rozumnou cenu v Österreichu, ale to zas tolik času nezabralo. Jediné pozitivum, že asi 5 aut před námi jela taky T3. Dojeli a předjeli jsme ji nakonec někde kousek před Ulmem. Řídila to mladá kočka a při předjíždění si s juniorem zamávali.
V požadované lokalitě na dostřel do Legoland Deutschland u Günzburgu mě jako první padl v mapě do oka kemp Schwarzfelder Hof. Paní na recepci se opět nejprve trochu kroutila, ale nakonec nám tam nějakýho fleka dala. Tento kemp hodnotím jako jeden z nejlepších, co jsem kdy navštívil. Kemp je součástí statku, kde je umožněn kontakt se zvířaty. Děcka si tam mohou zvířata osahat, přičemž je vše +- upraveno pro zachování přiměřené bezpečnosti. V podkroví stodoly je udělané dětské hřiště s lanovkou a velikou nerez skluzavkou dolů na dvůr "do hnoje" . Přímo v kempu je obchůdek. Každý večer tuším mezi 19.-20. hodinou přijíždí mobilní pizzerie. Borec v pohodě udělal bezmléčnou sýrovou pizdu pro alergiky, která kupodivu ani nechutnala úplně blbě. Navíc lze každý den myslím do 18. hodiny večer vyplnit na recepci objednávkový formulář na ranní dovoz pečiva. My měli nějaké zásoby, tak jsme nevyužili, ale musím říci, že pečivo vypadalo na pohled velmi lákavě a být tam více dní, určitě bychom do toho šli. Kemp byl zároveň přímo u jezera/rybníku. Voda byla vcelku čistá, rozhodně koupatelná. Další pozitivum bylo, že kemp měl fakt veliká vymezená parkovací stání, což samo o sobě limitovalo počet lidí na velmi snesitelnou úroveň. Prostě úplně super kemp a tuze rád se tam ještě někdy podívám.
Parádní univerzální vagóny, co na ně pasujou jak celý návěsy, tak samotný kontyše. Celou dobu jsem jen koukal, jak je tam zaháknutej...

párečky muší bejt, svačinka a odpočinek pod Brennerem Pohodička v kempu Schwarzfelder Hof Ostřejší kobyly mají pojištěný zabedněním, aby na ně děcka nemohly

herna v patře stodoly Domácí kočič. Ráno si lehl před umejvárky doprostřed chodníku a na kolemjdoucích se domáhal drbání.

Čtvrtek se nesl v duchu hlavního a závěrečného cíle - Legolandu Deutschland. V kempu jsme to zapíchli a vyrazili na 10:00 na otvíračku s tím, že večer ještě něco ujedeme směrem k ČR a v pátek to pak dotáhneme minimálně někam na Šumavu, když bude volný na přepadnutí někdo ze známých, tak případně až k němu. Legoland Deutschland jako takový nás popravdě dost zklamal. Jakožto znalci "opravdického" Legolandu v Billundu jsme měli nastavený nějaký standard a tomu se teda tato pobočka zdaleka nevyrovná. Fronty na naprosto všechny atrakce na desítky minut, přičemž délka vlastních atrakcí povětšinou max do 2 minut je fakt bída. Ten park by zasloužil tak polovinu, možná ještě méně vpuštěných lidí. O stravovacích službách snad ani nemluvě. Byť je to cenově o poznání levnější, než v Dánsku, poměr cena/výkon je v Neměcku tragickej. Shodou okolností jsme tento podnik navštívili opět po pár týdnech v září a tato návštěva nás jen utvrdila v tom, že to příliš nestojí za to. Autem daleko, letadlem blízko, vlakem drahý a park nic extra. Ale abych to jen nehanil, tak modely mi tam přišly opravdu pěkný, asi i srovnatelný s Billundem. Zajímavé na nich bylo tématické zaměření, že šlo o výjevy konkrétních měst. Ale zase by to sneslo trochu více péče a údržby, na některých kusech byl znát zub času až příliš, o funkčnosti interaktivních částí ani nemluvě.
Večer po zavíračce jsme se dle plánu vydali po A8 na Mnichov a protože kamarád z Mnichova nezareagoval na výzvu, že se mu potuluji v rajónu, Mnichov jsme jen objeli a pokračovali dále na A92. V zásadě již tradičně jsme si z A92 dali odbočku přes letiště, nadjíždějící letadlo jsme minuli jen o pár vteřin, škoda. Na A92 na mě pomalu začala lézt únava a tak jsem začal zvolna vyhledávat místa na zakempení. Odpočívadla byla dost úsporná, velmi blízko jízdního pruhu, v obležení kamionů a řádně zachcaná. Zkusil jsem Rastpark v Landau. Ten mi zase přišel extrémně liduprázdný a příliš přesvícený. Byli bychom tam jak pěst na oko. Nakonec jsme tedy zakotvili až v Rastparku v Hengersbergu na A3. Na Tesla nabíječce jsme byli krásně zašití. Bohužel jako na potvoru, lehká odlehlost místa přilákala i někoho dalšího a tak si asi 20 minut po 6. ráno těsně vedle nás rozhodl borec začít trénovat skládání a natahování kontejneru na náklaďák. No ten spánek nám hold asi souzen prostě nebyl. Po nějakých 10-15 sundání a zastamdání se konečně odebral v prdel, ovšem to už se zase rozhodl Oskar, že nám patřičně přitopí. Ze spaní tedy už zase bylo prd a šel jsem radši vysomrovat kafe do reštoránu.
Do ČR už nám zbývalo jen pár kilometrů a jelikož mladej už u moře začal spekulovat o tom, že když už jsme se nechali převez vlakem, že by to chtělo ještě lodí a letadlem. S letadlem jsem ho rovnou odkázal na patřičná místa, nicméně s lodí mi nasadil broučka. Jakožto vyrostivšímu na Lipně mi v kombinaci s příjezdem z Bavorska okamžitě v hlavě svitl plán na další překvápko a směr byl danej - Bližší Lhota. Když jsme přijeli k přívozu, čekaly tam už asi 3 osobáky a jeden karavan. Bylo skoro jisté, že se nevejdeme a budeme si muset počkat další hodinu. Kupodivu ale jeden osobák převoz v plánu vůbec neměl, jen tam tak dost hloupě parkoval, a karavan měl moc velkej převis přes zadní nápravu, tak se pro Žoldu přece jen místečko našlo. A dokonce ani nebyl nedůstojně "na vratech". Od mlaďocha jsem sklidil pochvalu, nostalgicky jsme pocourali po pláži v Horní Plané a po domluvě vyrazili zkolaudovat kamarádovi čerstvě otevřený kemp na Otavě ve Štěkni u jezu. Kamarád bohužel neměl moc čas, tak se za námi jen na chvíli mihnul, nicméně my jsme v kempu zůstali přes noc, tak jsme ho zvládli zkontrolovat myslím dostatečně. Rozepisovat se tu v superlativech nebudu, protože jak přiznávám jsem zaujatej, tak byste mi to stejně nevěřili. Však zkuste sami a uvidíte, že budete jistě spokojeni.
No a když už se nám celá ta nepříliš plánovaná dovolená tak krásně dařila, vytyčil jsem si ještě další cíl, navštívit příbuzné v jednom z karavanistických tábořišť, kde jsem trávil část dětství. V sobotu jsme tedy ještě přejeli k Malši pod Římovskou přehradu. Nakonec nás tam navštívili i moji rodiče a umluvili nás k přespání u nich doma. Z nocování v tábořišti tedy sešlo a tím i v podstatě skončila dovolená. Přešlo to v takovou tu běžnou rutinní rodinnou návštěvu a nedělní odjezd dom.

Na parkálu u Legolandu Deutschland jsme chytli stylovýho souseda Fotkama z Legolandu to tu nebudu plevelit, mám jich mrak a ani se mi mezi nima nechce přebírat. Tady ale alespoň jedna stylová, když už jsme v tom Německu.

Přívoz Bližší Lhota-Horní Planá

V Plané jsme trošku pochodili po vodě a nakonec to zapíchli u kámoše v kempu na Otavě

Suma sumárum najeto nějakých 2242km (+vlak a přívoz). Žolda šlapal jako hodinky bez jediné poruchy. Kromě Žoldy musím pochválit i posádku. Tak nějak postupem času čím dál více ví, o čem cestování Žoldou je a jsou tak již více připraveni a méně překvapeni .

A nakonec mapka. Část trasy okolo Brunica jsem v nas...štvanosti v ukrutném chanci nějak zapomněl zaznamenat.

No safra to je štráf cesty. Tolik zhruba najedu mezi jednotlivýma STK někdy ani ne
Ale musito tam vesměs bejt zaujímavý dle popisu a fotek.

No trochu jsme ty kola protočili, to zase jako jo. Zajímavýho je tam toho kopec. Tím směrem člověk nikdy neudělá chybu. Snad jen to Bavorsko je takový placoplochý vcelku o ničem. Hlavně je tam toho tolik, že i když to člověk projezdil stokrát všema možnejma i nemožnejma vehiklama, tak je tam furt kopec míst, kde nebyl. K tomu jsou pak takový ty místa, co se třeba ani napopáté nepřejí.

Jinak ještě doplním trochu tu statistiku:
nejvyšší bod trasy - Passo Cimabanche 1530mnm (Jo Vencovi jsem s 1535 kecal, to byl nepřesnej údaj z GPS)
nejnižsí bod trasy - Bibione 1mnm
celkově nastoupáno a naklesáno - 16 235m
na cestě celkem stráveno 36h 54min
=> průměrná rychlost 61km/h
maximální rychlost 121km/h někde z kopce na S6
největší denní porce km 298 (2x z Bibi pod Brenner a z Brenneru k Ulmu + třetí 291km z Grundlsee na Prdel)
nejmenší denní porce km 79 (po jižních čechách, mimo ČR pak 150km z Prdelu do Bibi)
největší denní porce hodin 5:03 (z Brenneru k Ulmu + 5:01 z Bibi pod Brenner)
nejmenší denní porce hodin 1:40 (po jižních čechách, mimo ČR pak 2:51 z Brna do Raxů)
průměrná spotřeba 8,4l/100km

Ahoj Půčo!
No hezky pěkně! Tomu se říká zatnout drápek.. pěkně jste se projeli a to že Vás Žolda nenechal nikde ve štychu je jen důkaz, že se o něj dobře staráš a tak to vrací..
Díky, bylo hezký se zas byť jen po řádcích vydat na cestu...

Ať to vrčí, Merlin.