Hele, to jsou ty zkušenosti. Ty totiž nepředáš. Ty musíš získat.

V takové situaci jim můžeš ukázat dveře, maximálně je otevřít, ale jestli je použijí, to je už na nich. To jim nevyčítej - nebuď učitel, buď průvodce.

Osobně jsem se právě vrátil z tábora, kde jsem už mnoho let kuchař. Je to pozice, kterou si užívám a jsem v ní spokojený, ale jak nám rostou děti, tak osobně vidím, že je třeba předávat to dál. Příští rok zase pojedu, dá-li Bůh, ale hodlám táborníky zapojit více do plánování jídla a tak. Zatím se zmohli jen na to, že krájí-sypou-míchají podle mých instrukcí, takže příští rok hodlám s nimi počítat množství, plánovat nákupy a tak. Trochu nešťastné je, že jako nástupce se ukazuje jako nejschopnější klučina, kterému je aktuálně 10 let. Letos dokázal vést vaření obědů sám, na staré armádní polní kuchyni. Samozřejmě, měl službu a dospělého k ruce a připravil jsem s ním recepty i s rozpisem surovin a množství dopředu. (Tábor máme dvoutýdenní, týden pro starší a týden pro všechny, vařil jsem pro všechny, klučina pro ty starší - je spíše mladší ze starších.)

Chlapci jste vedle jak ta jedle. Oni si klidně se.ou do hnízda opakovaně stále dokola a když je tam toho moc, tak od toho prostě odejdou. Žádnej náznak poučení se a to ani meziročně. Za mě jim dám asi ještě nějakou tu šanci, ale už se kvůli tomu rozhodně nepřetrhnu. Nemusím svým drahocenným časem dotovat něčí pohodu. Možná třeba právě ta lekce, která je posune, bude to, že se jim na to ti rodiče vyprdnou všici.

OK, v tom případě je to rozumný přístup... Nechat je nabít si hubu je občas nejlepší přístup