Výprava do Jizerských hor
Napsal: čtv 11. dub 2019 18:44:53
Hola hola Plantážníci!
Zima nám pomalu slábne a začíná čas vandrování, ohňů, i nějakýho toho rozšiřování rozhledů. A tak jsme tentokráte nevyrazili nikam na lyžích, kterých jsme si letos užili dost a dost, ale jen tak na couračku do Jizerek a následně ještě o kus dál.
Nebylo moc času něco složitě vymýšlet, profrčeli jsme to z Jánek západním směrem a už parkujeme v Desné, skoro až na doskočišti místních skokanských můstků. Špacírujem mezi chalupami a pomalu si to míříme k protržený přehradě. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Nevadí, místo překrásný, byť s velmi smutnou historií, jak už "název" napovídá. Sněhu jsme nakonec neutekli a tak víc jak půlku vejpravy šlapeme po uježděným půlmetru, stále ještě hojně využívaným běžkaři. Zpátky na asfalt se dostáváme až na druhý straně kopce u hráze přehradní nádrže Souš. Jelikož je to ještě kus, podvečer se hlásí o slovo, tak zkoušíme stopovat. Je to k nevíře, ale hned druhý auto zastavuje a mladík, co si tak vyrazil na běžky, nás veme až dolů do Desný, kde na nás čeká Modrej.
Cestou jsme ještě mezi baráky viděli místňáky jak sem tam pálí shrabaný listí a dostali jsme chuť na opečenýho buřta. Co s tím? Obchod a hurá hledat nějaký přijatelný ohniště, kde by se dalo rovnou i přespat. Nu a nakonec se na nás usmálo štěstí v Jablonci nad Nisou. Na stránkách města Julča nachází odkaz na místa, kde si je možno opíct buřta a tak vybíráme jedno z nich. Sice na okraji malýho sídliště, ale i tak pěkně zastrčený, že přítomnost paneláků ani nevnímáme. Jojo, tohleto "cikáničení" na cestách má svý neocenitelný kouzlo.
Snídaně pod dohledem Ještědu a valíme dál, na programu je ZOO v Liberci. Celý hodiny se potulujeme mezi pavilony a jednotlivými výběhy a dokonce potkáváme i starýho známýho ze Zélandu, horskýho papouška Kea. Leč večer pomalu přichází a tak je nejvyšší čas vyrazit dom, však další cesty ne sebe nenechaj dlouho čekat..
Dost povídání, lepší je to na obrázku...
Ať to vrčí, Merlin a Julča.
Zima nám pomalu slábne a začíná čas vandrování, ohňů, i nějakýho toho rozšiřování rozhledů. A tak jsme tentokráte nevyrazili nikam na lyžích, kterých jsme si letos užili dost a dost, ale jen tak na couračku do Jizerek a následně ještě o kus dál.
Nebylo moc času něco složitě vymýšlet, profrčeli jsme to z Jánek západním směrem a už parkujeme v Desné, skoro až na doskočišti místních skokanských můstků. Špacírujem mezi chalupami a pomalu si to míříme k protržený přehradě. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Nevadí, místo překrásný, byť s velmi smutnou historií, jak už "název" napovídá. Sněhu jsme nakonec neutekli a tak víc jak půlku vejpravy šlapeme po uježděným půlmetru, stále ještě hojně využívaným běžkaři. Zpátky na asfalt se dostáváme až na druhý straně kopce u hráze přehradní nádrže Souš. Jelikož je to ještě kus, podvečer se hlásí o slovo, tak zkoušíme stopovat. Je to k nevíře, ale hned druhý auto zastavuje a mladík, co si tak vyrazil na běžky, nás veme až dolů do Desný, kde na nás čeká Modrej.
Cestou jsme ještě mezi baráky viděli místňáky jak sem tam pálí shrabaný listí a dostali jsme chuť na opečenýho buřta. Co s tím? Obchod a hurá hledat nějaký přijatelný ohniště, kde by se dalo rovnou i přespat. Nu a nakonec se na nás usmálo štěstí v Jablonci nad Nisou. Na stránkách města Julča nachází odkaz na místa, kde si je možno opíct buřta a tak vybíráme jedno z nich. Sice na okraji malýho sídliště, ale i tak pěkně zastrčený, že přítomnost paneláků ani nevnímáme. Jojo, tohleto "cikáničení" na cestách má svý neocenitelný kouzlo.
Snídaně pod dohledem Ještědu a valíme dál, na programu je ZOO v Liberci. Celý hodiny se potulujeme mezi pavilony a jednotlivými výběhy a dokonce potkáváme i starýho známýho ze Zélandu, horskýho papouška Kea. Leč večer pomalu přichází a tak je nejvyšší čas vyrazit dom, však další cesty ne sebe nenechaj dlouho čekat..
Dost povídání, lepší je to na obrázku...
Ať to vrčí, Merlin a Julča.