• 2019

Ahoj Vejletníci!
Moc nám toho tu nepřibejvá a tak věřím, že všichni vejletíte a nemáte na tohle internetový krafání čas. A jelikož jsme i my s Modrým leckam zamířili, dávám sem pár obrázků z poslední taškařice, vejpravy do Ostrova, kousek od Děčína.
Hned od začátku vše nasvědčovalo tomu, že to bude stát za to. Měl jsem Julču nabrat před branami trutnovskýho psího útulku mezi třetí a čtvrtou, že pohodově vyrazíme. Nu, byl jsem tam v šest jak na koni a s vyplazeným jazykem na vestě. Jedinou mou omluvou je, že ani já ani Modrej jsme za to nemohli... no teda spíš Modrej. Nicméně vyrážíme a když se tak cestou stavujeme pro pár zapomenutých věcí v Nové Pace dochází k prvnímu z milých setkání tohoto výletu. Zrovna když si to tak vybalujeme nákup na parkovišti před obchodem, parkuje vedle nás zelený syncro, posádka skoro ani nezdraví a utíká seč ji síly stačí, aby stihli poslední minuty do zavíračky. O to vřelejší a srdečnější je povídání poté co se vrací s plnou náručí do svýho hranatýho nomáda. Nakonec si vyměňujeme kontakty a zas se rozjíždíme každý do opačného směru.
Až za tmy utichá hukot našeho motoru "Pod Císařem" a i my v zápětí uleháme do postele. Ráno už nás skrz žaluzku vítá do novýho dne Péca a Zelda, naši dva kamarádi, se kterými tu máme sraz a naplánováno popolejzání po místních pískovcích.
Cesta za cestou, výhledy na dohled od česko-německé hranice a vůbec ta pravá skalní pohoda završená pár pivy u již zmiňovanýho "Císaře." Druhý den je však trochu rozčarováním. Už v noci začalo pršet a jelikož ani během rána to nebylo o moc slavnější, myšlenky na lezení se nám rozplynuly stejně rychle jako cukr v ranní kávě. Chvilku jsme tak pošeděli, když se kapky trochu umoudřily aj desku pustili a pak vyrazili na špacír hraničním pásmem k Rájci a přes Tisou zpátky. Potulování se po lesích, okukování skal ze země a poslouchání a vyprávění si všech možnejch trampot z cest, z lezení, z vandrů, doplněný o pitný režim, to takhle jednou za čas vůbec není špatný. Večer pak jen nevěřícně koukáme na skály, ještě od pohledu mokrý, a počítáme dvojice ignorantů, kteří déšť ne déšť vyrazili práskat ty jejich ušmudlaný výstupy. Všeho všudy 5hod po posledním dešti, který nebyl zdaleka jediným. To bylo asi jedinou černou tečkou na tak krásným dni, byť takřka bez pohybu ve svislici. No a neděle, to už zase míříme do skal, chvíli se tak postupně střídáme na jednotlivejch věžích až den zakončujem klasikou, s jakým jiným názvem než: "Stará cesta." Leč den se pomalu krátí a tak se vracíme k Modrýmu a vyrážíme zpátky do Jánek.
No a závěrem... se radši koukněte na těch pár obrázků.