Přátelé a kamarádi!
Letos jsem se na letní potulku klepal už od předloňskýho roku. Čínskej brouček nám do toho dvakrát hodil vidle a tak až letos se konečně uskutečnilo dlouho slibované Le Mans Classic 2020. Ale to bychom předbíhali. Nejdříve se tam musíme dostat.
Tak jednoho červnovýho pátku jsme naskákali do busa a nejdříve vyrazili na Slovensko. Do Francie se přeci nejlíp jezdí přes Slovensko, to dá rozum. Na desátý ročník Gazárky jsme dorazili jak jinak než stylově. Hned při snaze o propletení se mezi borovicemi jsme o schovaný schůdek stačili rozříznout 3000km novou gumu. No, začali jsme dobře. A tak chvíli řešíme co. Jet domů pro starý letňáky, pokoušet se sehnat na místě... nakonec to za nás řeší Kuba, nachází úplně ty samý céčkový gumy ve Vsetíně. A tak je rozhodnuto, v neděli se přesuneme do Vsetína, v pondělí vyřešíme defekt a se zpožděním jednoho dne vyrazíme již tím správným směrem.
Co napsat ke Gazárce? Tak snad, že kdo ještě nebyl, měl by na tento již tradiční slovenskej sraz vyrazit. Super lidi, příjemný prostředí a vždy nějaká taškařice v podobě spanilky, orientačního závodu nebo prostě výletu po okolí.


Ale je tu neděle, poslední zamávání a místo kurzu na Rakousko nabíráme směr do Čech. Navečer se neplánovaně zveme za kámošema do Zlína a oslavujeme s nimi 700let od první písemné zmínky a o městu Zlín. Pondělní dopoledne se nese v duchu poctivýho pneumatikářskýho řemesla a už je Modrej zas na všech čtyřech a jako bonus dostal rovnou novou pneu i na rezervu. Loučíme se s ochotnými pneuservisáky a bez otálení vyrážíme na cestu. Moc nezastavujeme a tak se zdržíme akorát tak na kávu, krátký ošplouchnutí v rybníku a procházkou po zámeckým parku ve Veselí nad Moravou. Vzhledem k vybavenosti busa (rozuměj: klimatizace se šteluje otevřením či zavřením oken) a naší nejmladší souputnici se rozhodujeme ujet co nejvíce ráno a večer. Přes poledne se pak ideálně ztratit někde do stínu. Letos totiž jedeme ve třech a společnost nám dělá naše roční štěně Kauri, velikostně tak akorát na zadní lavici do busa.



Jedeme dokud vidíme na cestu a po večeři ve společnosti rakouský T3 stejný barvy jako Modrej pokračujeme až na dohled od Linze, kde u Dunaje trávíme noc. Ráno v rámci rozcvičky vyběhneme na ostroh nad řekou, zaboříme pomyslně prst někam do západního obzoru a spěcháme k busovi ať se kola točí. Kilometry přibývají a přibývají a někdy k půlnoci jsme kousek od Strasbourgu.


Nu a tak jsme zas po letech ve Francii. Ranní procházka s Kauri, obhlídneme místní samoty a vyrážíme. Mixujeme placený úseky s neplacenými okreskami, občas si trochu zajedeme a pomalu si zvykáme na francouzskou ležérní pohodu ve značení směrů a silnic. Bude nás to teď chvíli provázet, tak se rozčilujeme jen tak středně. Kilometry ubíhají a kromě večeře, bramboráků, usmažených v těsný blízkosti hřbitova se nic zvláštního neděje. Cílem je tentokráte Montargis a tak vyhlížíme Bar U Dvou přátel jak si vysnil jeden z hrdinů filmu "Drž hubu", Quentin z Montargis. Kempujeme na parkovišti vedle fotbalovýho hřiště z místního okresního přeboru. Chlapíci asi rokovali a tak v době kdy přijíždíme jsou ještě v šatnách. Při odjezdu za námi zajdou, že budou zavírat bránu. Nakonec se domlouváme, že zamknou a my ráno překrosíme mez na silnici, která je o pár metrů nad úrovní parkoviště.


Přes noc trochu zapršelo, tak jsem ráno trochu na trní, ale Modrej nás v tom nenechal a s decentním hrábnutím se vyhoupl na silnici. Dnes už to je jen finálních 200 kilometrů než na 4 dny zakotvíme v kempu hned u Virage Porsche, jedné z mnoha známých zatáček okruhu La Sarthe, kde se od roku 1923 jezdí Velká cena vytrvalosti 24 hodin Le Mans, jak se tento podnik oficiálně jmenuje.


Pokračování si dáme vzápětí, Merlin & Julča & Kauri.

...a pokračujeme

Co nás sem vlastně zavedlo? Je to svátek starejch krámů, nebo chcete-li závod legend, který se kdy v Le Mans mihly od začátku v roce 1923 až po rok 1981. Od roku 2010 se pořádá jednou za dva roky na identické trati jako "běžná" čtyřiadvacetihodinovka. Ty starý škatule ale nejedou celých 24hodin, ale podle věkových kategorií startují do celkem tří 45 minutových závodů, kdy alespoň jeden je v noci. Nu a letos to bylo ještě ozvláštněno účastí celkem tří českých posádek. Kůdelovic dovezli nádherný Talbot Lago, jediný automobil který vyhrál jak 24h Le Mans, tak i Velkou cenu, předchůdce dnešní F1. A pak bandička Le Mans Redux s vozem Aero Minor Sport Le Mans, který zde závodil v letech 1949, 1950 a 1951. V roce 1949 dosáhli na vítězství v kategorii. S celkovým hodnocením to v minulosti bylo trochu zamotanější. Absolutní pořadí se skládalo tak jako dnes, bez rozdílu kubatur. Vyhlašovalo se ale i celkové hodnocení na základě různých přepočtů rozdílů v kubatůrách a výkonech na základě daných koeficientů (to se drží i dnes v případě Le Mans classic). A v tomto hodnocení aerovkáři František Suttnar a Otto Krattner obsadili 2.místo hned za vítězným Maseratti. Třetí česká výprava pak byli škodováci okolo Michala Velebného a Standy Kafky staršího. Ti dovezli Škodu 1100 Sport Le Mans, která v roce 1950 po 14 hodinách odpadla ze 2.místa v kategorii pro technickou závadu. Kromě Talbotu všichni absolvovali všechny závody a tak se podařilo pomyslně dokončit některé 70let rozesněné sny a dovést škodováckou placku do cíle. Mohl bych Vám tu detailně rozepisovat jednotlivé kategorie, stejně jako popisovat výpravy po zdánlivě nekonečné rovince z kempu do boxů a až za ně do zatáček Terte Rouges. Ale to byste u toho kafe usnuli. Shrnu to jednoduše. Spíte asi tak 300metrů od okruhu, po kterým kromě tohohle vzpomínkovýho závodu jezdí ještě Porsche classic race, Jaguar classic race, do toho se ještě rozburácejí legendy vytrvalostních závodů z éry 90.let a začátku nového milénia. A jako pomyslný zlatý hřebíček takových přidružených závodů tu máte Gpoup C, tedy sportovní prototypy z konce 80. a začátku 90. let... čtyři dny toho největšího industrial hard coru. A vedle boxů ještě koncerty, taneční vystoupení a aukce s mnohocifernými cenovkami. A tak chodíte neustále tam a zpátky, z kempu do boxů, na okruh, zpátky do boxů, zpátky na okruh, ale jinam, zas do boxů, trochu vyspat a prohodit pár vět s novými sousedy a zase zpátky do víru dění. Jediný stín nacházíte v Dunlop bridge, proslulém mostu přes okruh právě u Terte Rouge. A po těch čtyřech intenzivních dnech je najednou klid. Sedíte se sousedy u vínka a najednou si uvědomíte, že je 11 večer a už dlouho po "opuštěný" trati nezapráskal big block z GT40, ani nezahřmělo od dvanáctiválce Porsche 917... tak zas příště.
A teď už obrázky....


A další várka dorazí...

A pokračujeme procházkou po paddocích jednotlivých věkových kategorií....

Naposledy jsme se podívali na úplnej začátek, páteční kvalifikace a trocha těch boxů. Schválně, kdo si všiml našich dvou želízek v ohni, uječený sedmsetpadesátky Aero a brumlavý Škody Sport 1100 Le Mans... Ale teď pojďte, vrhnem se na tu modernu...


A za chvilku se vrhneme na pokračování, je potřeba dodělat procházku po jednotlivých Paddocích než se vrhnem na sobotní závodění...

Ať to vrčí plantážníci...

A je to tady...


No, a to ještě není ani ta sobota, tak rychle ke Kůdelům, zkontrolovat převodovku na aerovce a sobota je tu...

Jsem to říkal...


Ale sobotní odpoledne a tolik očekávaný start se již blíží...

...a k okruhu je to zas ale přes boxy...


Ale to už se opravdu blížíme...

A je to tady, proběhneme pod Audi obeliskem a prví rozjížďka je tu...


A to už je neděle...

Třetí den a noc na okruhu si vybírá svou daň, v neděli se dostáváme až na Plateau 5...


A už se pomalu blížíme k závěru...

Ale úplně vše to ještě není...


A teď už to dorazíme... je to fakt dlouhý...