Na tuto akci jsme poprvé vytáhli na zkušenou Kempíka. Kupodivu se nám podařilo vyrazit poměrně brzy, což bohužel v kombinaci s 266km dlouhou cestou s několika uzavírkami opět znamenalo příjezd téměř se tmou

. Vzhledem k "podřadné" kategorii vozidla jsme vyfasovali vedlejší/spodní kempovací plochu, což nakonec hodnotím velmi pozitivně. Narozdíl od vrchní plochy jsme tam měli prostor, pěkný zázemí (WC a sprchy) a vyjma dederónský diskošky i klid na spaní. Na druhou stranu tam bylo zase poměrně mokro a sem tam blátisko.
Zapíchli jsme to vedle Merlina, resp. Kiky, což se obzvláště po zjištění absence kávového zrní v Žolíkovi, ukázalo jako poměrně strategická poloha. Já teda nejsem žádnej kafař, ale paní Půčová bývá s kávou výrazně méně zádumčivá

. Nicméně v rámci podpory rozvoje ekonomiky příhraničního horského regionu a především taky abych mamině nezáviděl, jsem si jednu holčičí mlíčkovou též zakúpil. Takže dnes již, po vzoru toho prasátka, co bylo v žitě, mohu říct: "Pil jsem
Kafe z Golfu"

.
Večír po příjezdu jsme se trochu pokrmili z grilu a vyrazili navrch na rychlou "kolaudaci".
V sobotu jsme to nahoře okoukli trochu víc, něco málo ochutnali a vylezli si na mamuta. Asi 3x, možná 4x, jsme se zastavili též v Grand bazaaru, ale jak na sviňu bylo stále zavřeno. Pana bazaarníka jsem pak myslím poznal večír podle siluety, stojícího vpravo u pódia, ale to už tam zase byl takovej hluk, že by to na žádný kšefty stejně nebylo. Tak snad někdy příště.
V neděli jsme ráno trochu doháněli spánkový deficit, takže když jsme se vykutáleli, už jsme ani nahoru nešli. V průběhu balení mé polohluché ucho zaznamenalo nějaké marné pokusy o startování nafťáka. Jelikož jsem zvědavej jak vopice, vyrazil jsem se podívat a nalezl postarší pár ze Sebnitzu s dvojkou golfem. Startovali jak o život ani kapotu neotevřeli s tím, že je motor po generálce. No motor byl, ale na čerpadlo nikdo nesáhnul zhruba od doby pobělohorské.
Z vejfuku nevyšel ani čmoudíček, tak se nabízelo, že je to bez nafty. Povolil jsem matici na vstřiku a samozřejmě ani ťuk. Přívodní potrubí do nádrže šlo profouknout poměrně snadno a i hubou nasát. Když jsem však zkusil při startování knírem, tváří a následně v klidu i jazykem sací výkon čerpadla, byli jsme doma. Až na tom jazyku bylo teprve cítit, že to čerpadlo saje, ale asi jen tak jak když zajíc cucá rosu.
Bylo tedy jasný, že z nádrže to nenastartujeme a budeme tomu potřebovat dát naftu trochu blíž. Zneužili jsme mojí propisku, ze které jsem vyrobil sací trubičku, Kiky kanystr, ze kterého jsme nejdříve museli vylít benzín do Golfa a kolemjedoucí T4, protože narozdíl od našich křápů byla již sbalena a mohla hned vyjet na benzínku a taky samozřejmě proto, že s tím Golfem barevně ladila, že jo. Jméno spoluzachránce si už bohužel nepamatuju, za což se omlouvám a hluboce se kaju. Já jsem na jména děsně blbej, ale Merlin ho třeba doplní.
S naftou už to byla v zásadě brnkačka. Nalili jsme trošku do skleněné lahvičky od Kiky výtečné limonády a dali cucnout asi 30cm od čerpadla. Za moment už valila nafta z povolené vstřikovací trubky a po utažení Golfík naskočil jak prd. Jak byl zalitej, tak přepojení na nádrž už zvládnul a po vyhnání bublinek byl připraven vyrazit k domovu.
Když už jsem byl u toho konání dobra, tak jsem ještě v Žoldovi na sporáku přihřál jedno mlíčko do kávy, neb Kika měla při poslední objednávce již částečně sbaleno a vypnuto a já měl plyn tou dobou ještě puštěný kvůli lednici.
Lehce jsme ještě poklábosili, seznámili se s dalšími človíčky, jejichž jména si samozřejmě já blbec též nepamatuji, a odpíchli se k domovu. Cestou jsme si dali ještě lehkou nákupní zastávku na Hrubé Skále, kafe u rodiny v Pardubicích a po 317 kilometrech jsem okolo 21. hodiny uložil Žoldu s Kempíkem zpět do příbytku.
Po tomto testovacím výletě musím konstatovat, že se Kempík osvědčil a budeme si ho asi muset nechat. Pouze musím dát za pravdu martinovi100, že za T3 ten vozík bohužel není vůbec vidět. A to ani v nejprudších zatáčkách, co vedou do Harrachova, nebo na Hrubou Skálu. Krom toho za Žoldou teda není ani cítit, což je samo o sobě pozitivní, avšak jediná kontrola vozíku zůstává stín, posádka skrzeva zadní okno a občasné vykouknutí při prudkém odbočování.
Srazík hodnotíme velmi pozitivně. Myslím, že kdo nebyl, o dost přišel. Káry se tam sešly fakt nádherný a organizace se též vydařila, nic nám tam nechybělo. Pokud bych měl mermomocí hnídopišit a něco pomluvit, tak snad jenom kapela mohla bejt za mě lepší. Mělo to takovej utahanej projev a asi ve dvou písničkách zpěvák fest ujížděl, prostě faleš. Ale to jsou samozřejmě takový prkotiny, který akci na kvalitě neuberou. Píšu to jen tak abych jenom nechválil.