Ale pěkně popořádku. Střecha je přilepená relativně tenkou vrstvou tvrdého konstrukčního, zřejmě epoxidového, lepidla. Následně jsou flexibilním tmelem asi ze 3/4 vyplněny okapničky. U našeho Žoldy je na tom pak ještě silně neodborně napatlána další vrstva tmelu do roviny, místy i s kopečkem, takže voda člověku tekla ze střechy přímo na kebuli. To v tom lepším případě, když auto stálo rovně nebo dveřma z kopce. Když stálo dveřma dokopce, tekla voda ze střechy do auta.
Tyto informace se dají najít i na internetech, ale ne úplně uceleně a přehledně. Alespoň já jsem to úplně nenašel a tak docela ani přesně nepochopil. Proto jsem si dal práci s následujícím neumělým náčrtkem, ze kterého situaci snad pochopí i takoví zabedněnci jako já.
Vepředu nad sklem je lem střechy zavřen (zapertlován) do plechu jak konzerva a zvrchu přetmelen. vzadu je dorovnávací plech snýtován s rámem dveří a rohy vytmeleny (i/zejména zevnitř).
Já jsem chvíli kuchal tmel ze zadních rohů a protože to moc nešlo, brzy mě to přestalo bavit a tak jsem zevnitř pokračoval ven, kde jsem začal otrháním druhé nepůvodní vrstvy tmelu, která nekladla téměř žádný odpor.
Následně jsem zkusil původní tmel, jehož ďoubání bylo zcela bezvýsledné. Přešel jsem tedy na mechanizaci a vzal tmel dráťákem na vrtačce. To už docela šlo a jelikož mě jiný způsob ani teď nenapadá, nezbývá mi než tento nepříliš snadný způsob doporučit.
Tmelu je třeba vyraubovat dostatečné množství, aby bylo možné otevřít přídržnou lištu střechy uvnitř žlábku, protože vyháknutí střechy z lišty díky lepidlu mezi střechou a plechem po zatvrdnutí lepidla není možné.
Vybrat je to nutné skoro vše, tedy asi takto:

A takto je to třeba otevřít jako konzervu:
Na předchozích obrázcích je vidět koroze plechových částí pod tmelem. Tmel sám o sobě se zdál vcelku houževnatý a korozi si osobně vysvětluji ztrátou kontaktu mezi tmelem a laminátem a následným zatečením resp. vlhnutím či vzlínáním vlhkosti v tomto spoji. Spoj mezi okapničkou a tmelem byl pevný a plech po odření tmelu zdravý s výjimkou míst prorezavění okapničky. Tam si to vysvětluji na jednom místě prorezivěním zvenku, na dalších pak zřejmě zatékalo pod druhou neuměle napatlanou vrstvu tmelu a postupně to odrézalo od vrchu a rez prolézal pod původní tmel. Kdyby to mohlo vysychat, asi by to ještě sloužilo.
V zadní části je potřeba sundat hlavně zadní vrata a pak odvrtat trhací nýty a vyďoubat tmel z vnitřku rohů. Závěsy vrat jsou přišroubovány zápustnými imbusy a tušíte správně, že byly zarezlé a požvejkané. Jen jeden šel bez potíží, další dva se nechaly přerazit na o fous větší torx, se kterým už vylezly, a čtrvrtý hold musela pořešit vrtačka a po sundání vrat navařená matice. Nově zakoupené origo VW šrouby jsou už torxy.
Když už se vše zadaří a je vše vyďoubáno a žlábky rozpertlovány, stačí střechu zvnitřku trochu pěstí poboxovat, aby povolilo lepidlo a pak už jde celá střecha odzadu postupně pozvedat, doodtrhnout zbytky, co kde drží, a sundat. Sundávali jsme ve čtyřech a je to tak akorát. Střecha sama je dost měkká a vlní se a je třeba ji dost zvednout přes vyztužovací rámy.

Už se to pomalu zvedá a víc

A už je to dole. Pak ještě odšroubovat a odvrtat nýty vyztužovacích rámů a kabrio je na světě. Jako kabriolet jsem to k vyspravení předal zkušenějším, takže tady pro mě práce v zatím v zásadě skončila. Dovolím si zde ještě shrnout pár nezačleněných postřehů a detailů.
Ale to zase až příště .

Už jsem tu letmo zmínil, mě osobně překvapilo, že plastové šrouby v rozích střechy tu střechu nedrží. Jsou to jen záslepky. Ocelové části, které se při pohledu zvenčí jeví, že je k nim střecha přišroubována jsou součástí střechy - ocelové platle zalité do laminátu střechy. Zřejmě měly sloužit pro montáž zahrádky.
Další věcí co mě osobně, bohužel nemile, dost překvapila byla markýza. Pro demontáž je třeba vyšroubovat maličké šroubky M5 ve spodku držáků. Markýzu je potom třeba dole vyklopit (odtáhnout od auta) a zatlačit nahoru, aby se vysadila ze závěsů. Foto držáku z boku mám jen rozmazané, ale myslím i tak je z něho dostatečně patrný způsob uchycení markýzy v držáku. Druhé foto už zde padlo, ale pro lepší představu ho dávám ještě jednou.

Nemile mě prekvapil způsob uchycení těch držáků na velmi fórové plechové lisovací matice přímo do laminátu. Tímto způsobem je téměř vyloučené jakékoliv pevné spojení, které nebude příliš pracovat a nějak solidně těsnit. Hodlám to poléčit nalepením plechové základny zevnitř střechy aby se laminát napevno sevřel mezi plechy.

Před lakováním jsem ještě oměřil umístění originál samolepek Westfalia na střeše. To by se někomu také mohlo hodit.

A tady ještě nějaké záběry bez dalšího komentáře.