Zdar vespolek,
matně si vzpomínám, jak jsme v minulosti lehce podráždili moderujícího čaroděje bezbřehým pindáním do kterého jsme se zvrhli z nějakého technického tématu. Dovolil jsem si tedy po vzoru jiných fór založit toto vlákno právě pro účely migrace takového pindavého počínání, kde by to toho našeho drahého a veleváženého moderátora nemuselo toliko zlobiti.
A rovnou bych na to pindání s dovolením lehce nahrál:

Jenda - Povoda píše: stř 17. čer 2026 12:27:17 Prodal jsem T2a a slíbil si, že zase rozjedu syncro.

A co tě přivedlo k takovému rozhodnutí?

Kolit třešní tolik višní ......

Jen ať si pindá, na to my jsme zvyklý...

Je to takový překladatelský oříšek.

puchyyla píše: stř 17. čer 2026 18:36:06 Zdar vespolek,
matně si vzpomínám, jak jsme v minulosti lehce podráždili moderujícího čaroděje bezbřehým pindáním do kterého jsme se zvrhli z nějakého technického tématu. Dovolil jsem si tedy po vzoru jiných fór založit toto vlákno právě pro účely migrace takového pindavého počínání, kde by to toho našeho drahého a veleváženého moderátora nemuselo toliko zlobiti.
A rovnou bych na to pindání s dovolením lehce nahrál:

Jenda - Povoda píše: stř 17. čer 2026 12:27:17 Prodal jsem T2a a slíbil si, že zase rozjedu syncro.

A co tě přivedlo k takovému rozhodnutí?

Však něco napíšu, ale potřebuju k tomu trochu času a klidu, což teď ke konci školního roku a vodácké sezóně v plné palbě jaxi není...

Fajn, to si rádi přečtem .

Jenda - Povoda píše: stř 17. čer 2026 12:27:17
Prodal jsem T2a a slíbil si, že zase rozjedu syncro........

Navazuju od Půči s táborem.
Přistup "dětí" je v cajku. Těch malých i těch velkých. Teda je to skautskej oddíl což je jistě trochu specifická skupina. My jsme s bratrancem tak nějak pomáhali s taborem od pozdnějšiho dětství pác tábor je na louce za chalupou. Takže jako kluci sme holkám dělali dřevo vozili vodu a pomahali s etapovou hrou. Pak a potupujicím věkem jsme pomahali vždycky se stavbou a bouráním. Kopáni latriny, zatloukáni kůlů stavba týpek atd. Celkem dřina ale vzdycky nás to bavilo. Sestřenka do oddilu zacala chodit a casrm to dotahla az ba oddílovou vedoucí. Hajovnu jim poskytujeme hako vzdáleny zázemí. Když jsem pořidil busika tak jsem začal zajišťovat (nejen) táborovou logistiku. I jsem jeden čas měl z oddilu partnerku několik let. Ostatně bratranec je s jednou holcinou z oddilu leta ženatej a maj 2 děti. Ta moje oddíl taky jeden cas vedla. I po našem rozchodu jsem s oddílem furt spolupracoval. Kdyz jsou lidi normálni tak neni problém. No ale hele je mi 40. Co tam mam trapčit. Jestli naše holky jednou budou chtít tak je do oddilu taky zapišeme a pak zas budu jezdit na tabory. Ale jen jako pomahajici tatík uz ne jako hlavní logistik a stavba. A co si budem v tom hicu už ten zápřah taky neni tak easy jako ve 20. A jestli jsme dřiv vozili na tábor plnyho busika krámů tak posledni dobou jsem musel už tahat i velkej vlek. Chudák auto, některý kopce jsem bral na vzteklou. Parkrat jsem po taboře musel měnit ruplý péro. Naznali jsme s bratrancem, že je na čase nechat jim volnou ruku. Je to už několikata generace holek který ani naše začatky spolupráce s oddilem ani nezažily. Když do oddilu už chodi děti holek co my pamatujeme jako malý světlušky a jejich první tábory.....
No byla to hezka etapa života. Bavilo mě to a byl jsem na to trochu i hrdej. Nikdy jsem za naftu nevzal korunu. No ale život jde dál.

Přístup dětí není v cajku. Jednak si ani za prase nenechají poradit a zbytečně si při práci kálí pod nohy. Druhak je pro ně čas v podstatě bezcennou komoditou. Je to marný, je to marný, je to...
...marný. Tož tak, víc to rozpitvávat nebudu .

Ale tak tum že si na&erou do hnizda se taky posouvají. Holt jim to bude trvat dýl než poznaji správnej směr ale zase ten pocit, že na to přišli sami je těší.