. Slovinsko jsme v minulosti mnohokrát navštívili a patří k jedné z mých dosti oblíbených zemí, takže vlastně proč ne. Dále jsem se tedy držel Slovinské linky a Slovensko zapadlo někam do zapomnění.Když se čas dovolené nachýlil, tradičně jsem se toho zhrozil, neb jako tradičně stále neexistoval žádný, ani hrubý, plán. V lehké panice jsem začal pátrat a padly mi do oka tři věci: Velika Planina, Postojnska jama a pak jsem z flatu, kde jsem z důvodu nedostatečné mravní čistoty a důstojnosti vozidla pouhým pasivním šmírákem, registroval setkání VW Hrošč klubu Slovenia v Lesce. To nám náhodně vyšlo do termínu, tak jsem to trochu pojal jako osud a předsevzal si, že se tam zkusíme mihnout. No a taky to samozřejmě byl velmi jednoduše a pohodlně hotovej cíl, kterej jsem nemusel vymýšlet, stačilo se pro něj jak se říká "jen sehnout". Tady možná ještě doplním, že cíle v Triglavském národním parku a jeho blízkém okolí jsem cíleně trochu ignoroval, protože jsem tam byl mockrát a chtěl jsem také vidět ze Slovinska něco jiného, pro mě neokoukaného. Navíc je člověk +- zná a není na tom třeba nic moc plánovat, tedy jsem si to nechával jako takovou výplňovou vatu když zbyde čas.
No tím jsme měli nějaký hrubý plán ve smyslu dojezdu do Slovinska nebo alespoň někam poblíž první den tahem, druhý den přejet pod Velikou Planinu. Pod Planinou dát dvě noci a přejet do Lesce na sraz. Ze srazu pak dle času něco z Triglavského NP a přes Postojnu někam k moři, tady už to bylo jen velmi hrubě, neb na druhý týden mám už vyzkoušeno prakticky neplánovat. Většinou se totiž ten první týden skoulí tak nějak trochu jinak a je třeba to řešit spíš za pochodu. Kamarád, co hrozil, že s námi pojede, kdysi nějakou chvíli studoval v Mariboru a tak jsem pro jeho nostalgickou vzpomínku vytyčil Maribor jako cíl prvního dne s tím, že město bude fajn i večer potmě a poskytne prostor pro nákup krmení a případných zapomenutých věcí. Optimisticky jsem počítal, že vyjedeme ráno brzo a tak jsem si ještě vytipoval parkoviště pro návštěvu Vídně pro úlevu řití. Tam jsem zvolil P+R Favoriten. Je už prakticky za Vídní a je přímo na dálnici a na metru, ideální kombinace. Jediná až na místě zjištěná nevýhoda je to, že je tam zákaz parkování karavanů a taky vleků. No zkrátka co lepšího si vybrat pro karavan s vlekem
. Ono tak nějak to parkoviště bylo celkově děsně prokletý, neb vlastně sehrálo svou roli i v té nehodě, která měla poměrně vysoký potenciál celou dovolenou odpískat. Ale to už asi trochu předbíhám. No tak plán tedy byl.Aby to nebylo tak snadné, podařilo se mi 2 týdny před dovolenou přivodit poměrně nešťastný úraz prostředníčku levé ruky, který si vyžádal nějaké to šitíčko, po kterém zůstal dočasně vztyčen. No alespoň jsem mohl lidem v mém okolí sdělovat svůj názor s minimálním úsilím
. V pondělí ráno před odjezdem jsem si tedy zaběhl ještě nechat vytáhnout stehy (au, bolí to jen si na to vzpomenu), čímž se z plánovaného brzkého odjezdu stal rázem předpolední. Zároveň jsem týden před dovolenou vtipně potratil vypouštěcí víčka od obou nádrží na vodu a odpad. Položil jsem si je nedbale po příjezdu ze srazu na Slovensku na přední nárazník a pak jsem prostě jen vyjel 
. Došlo mi to asi po 10 kilometrech a tou dobou už jsme opět poměrně nestíhali na jinou akci, tak už nebyl prostor to nějak řešit. Druhý den jsme trasu pomalu projeli, ale neobjevili jsme ani jedno. Skouknul jsem tedy internety a objednal nová víčka z Francie. Ač byla skladem a ihned k expedici, dali si ti smradi tak na čas, že mě vycukali až do konce. Poslali to až ve středu přes Geopost a sledování zásilky fungovalo na DPD velmi sporadicky. V pátek okolo poledne se však rozezněl telefon a borec z DPD s víčky vzápětí za dveřmi.V pondělí před polednem jsme tedy konečně vyrazili, přičemž cestou jsem chtěl ještě dotankovat plynovou nádrž a pitnou vodu, které jsme měli na start jen nějakých 15 litrů, neb více kanystrů doma nebylo a naplnit to v předstihu jsem zejména kvůli absenci víčka nádrže nějak nestihl. Po prvním cca kilometru na pumpě jsem zjistil, že katastrofické období nekončí. Na vleku jsem zapomněl zvednout kolečko. Nic se nestalo, jen jsem mu lehce otrhal gumu. Nebýt té touhy doplnit LPG, dopadlo by zřejmě hůře. Plyn jsme doplnili a vyrazili směr Rajhrad - Židlochovice - Mikulov. Na kruháči v Rajhradě jsem před sebe lapnul traktor s vlekem, tak jsme se za ním šourali. Mlaďoch ze mě tahal rozumy, kam že to jedeme, že si to zadá do navigace v telefonu. Párkrát jsem mu to zkusil vysvětlit, něco našel, pak mi to začal z němčiny předčítat tak lámaně, že mu povídám: "ukaž" a hodil jsem oko do toho jeho mobilu na sedačku spolujezdce. Když jsem to oko pro jistotu vrátil na silnici, ten zpropadenej traktor, resp. obrovská vlečka před námi najednou stojí a já se najednou kupodivu zas tak moc nešourám, neb Holasice již skončily a traktor to před tím bržděním už trochu rozjel. Hup na brzdu, traktor se uhl doprava, vlevo se vejdu, tak to tam nasměruju, zbytečně né moc, ať se tam vejde i protijedoucí... Ve smyku se mi to trochu sveze doprava zpátky k vlečce a bum. Poměrně slušná rána, zrcátko upadává, bok vlečky vidím pekelně blízko a podle té rány se děsím vylézt, jen se mi hlavou honí myšlenka: "Proč zrovna ta opravená střecha???". Střecha to naštěstí, jak jsem již psal, nebyla, tak se mi po okouknutí situace trochu ulevilo a dovolenou jsem neodpískal, ještě než začala. Sebekriticky musím uznat, že traktor nebyl vůbec zpropadenej, traktorista byl nakonec docela milej pán, ač jsem mu poškrábal zánovní, ještě naleštěnou vlečku, ničehož po mě nechtěl. Vůl jsem prostě já, hřešil jsem na to, že jedu pomalu a že už mě dlouho nic takového nevytrestalo. Tak mi prostě osud vztyčil varovný prst nebo mi možná jen vrátil ten vztyčenej prostředníček
.Kamarád s námi nakonec nevyrazil, místo nás zvolil Anglii na Jawách, tak jsem i vzhledem k času odjezdu rozvolnil plán a vypustil Maribor. Po provizorní opravě zrcátka v Mikulově jsme dojeli, ve Východní říši již po dálnici, do Vídně, kde jsem na zmíněném P+R parkovišti zaparkoval zakázaný karavan i se zakázaným vlekem, ve víře, že platícímu se přece pokuta nedává a navíc stejně neumím rakousky, takže jsem té značce s namalovaným karavanem a vlekem zcela logicky prostě nerozuměl. Zakoupili jsme Žoldovi lupínek na stání a sobě čtyři lupínky na U-Bahn a vyrazili "do vsi". Trochu jsme pocourali, občerstvili se a za nějaké 3,5 hodinky tj. před 18. hodinou jsme se z Vídně opět odlepili směr Štýrský Hradec. Za Vídeňským Novým Městem, jak jsme se začali zvedat do Štýrska, se už pomaloučku sotva slyšitelně, počínal ozývat ten můj nešťastný homokinetický kloub, zatím však pouze ve vysokých otáčkách na čtyřku, na kterou tamní dálniční kopce sem tam vyžadovaly podhodit. Netěšilo mě to, ale zatím jsem tomu nepřikládal nějaký zásadní význam, neb jsem v minulosti po onom klepavém zvuku opakovaně bezvýsledně pátral, tedy jsem si byl téměř jist, že to není nic na upadení. Tak jsem tomu jen ulevoval tím, že jsem na chvilku přeřadil na pětku a pak zpět na čtyřku, čímž to ustalo. Každopádně jistá zhoršující tendence tam cítit (slyšet) byla, ale to jsem trochu přikládal zhoršující tendenci kopcovitosti krajiny ve Štýrsku.
Do Štýrského Hradce jsme dorazili s 20. hodinou, což v podstatě definitivně rozhodlo o vynechání Mariboru a nasměrování přímo pod Velikou Planinu, což tedy zpočátku bylo shodně po A9, ale vcelku v zápětí po najetí jsme z A9 sjeli na L601, kde jsme to, vzhledem k únavě, zapíchli na P+R parkovišti Hengsberg. Parkoviště nebylo nic extra, ale bylo tam liduprázdno, plno místa a bylo to trochu mimo hlavní cestu a vesnici. Na jednorázové přespání to bohatě stačilo a bylo to už na rozumně krátký dojezd pod Velikou Planinu.
Spaní na parkovišti P+R Hengsberg:
- 20250812_080527.jpg (327.07 KiB) Zobrazeno 180 x
- 20250812_080752.jpg (322.7 KiB) Zobrazeno 180 x
- 20250812_080615.jpg (122.29 KiB) Zobrazeno 180 x
.
.
.
. Mezi nás a Kučáky se ještě nasunula Maďarská broučí rodinka se dvěma, za mě asi nejhezčími kousky srazu, takže dále jsme byli již krytí a mohli jsme se v klidu věnovat relaxu a pokecu s naším nizozemským sousedem Ramonem, který byl sám již 2 týdny na cestách, tedy si chtěl vcelku evidentně pokecat